Sněhové závěje, mrzne, až praští, za oknem poletují sněhové vločky. Tak o takové zimě si v posledních letech můžeme jen nechat zdát.
Ty tam jsou doby, kdy se ještě dlouho po setmění z Ládví ozývaly nadšené hlasy sáňkujících dětí a na každé druhé zahradě stál sněhulák. Již druhým rokem neobvykle teplá zima popírá platné přírodní zákony a začíná se podobat spíše těm, které bychom očekávali někde v přímořských oblastech na jihu Evropy.
Průměrné roční teploty v roce 2014 byly nejvyšší za posledních 239 let, letošní zima je však možná překoná. Zelené plochy před našimi domy i zahrady jsou plné kvetoucích sedmikrásek, ze země vystrkují hlavičky jarní cibuloviny. Blíží se snad doba, kdy budeme na našich zahrádkách místo slivoní, jabloní nebo brambor vysazovat pomerančovníky, fíkovníky či burské oříšky a pravou bílou zimu znát jen z Ladových obrázků? Můžeme se sice radovat z nižších nákladů za vytápění, ale co takové počasí udělá s našimi ovocnými stromy, co s úrodou na polích? Možná se ještě letošní zima umoudří a alespoň na chvíli nás přikryje sněhovou peřinou, aby bylo vše, jak má být. A tak si musíme počkat, co přinesou poslední zimní měsíce.

Jana Ouředníčková