Tak to byla jízda... V sobotu 23. 5. jsme vyrazili s klukama ročníku 2006 na mezinárodní turnaj do Drážďan. Kluci ve své „šestkové“ soutěži zatím neokusili porážku, poráží soupeře o desítky gólů, tak proč to nezkusit v mnohem silnější konkurenci.
Na turnaji se sešlo dvanáct týmů. Velké německé kluby, hodně kluků v týmu, většina o hlavu větších. Našich osm malých fotbalistů prošlo základní skupinou, kde odehráli pět zápasů, s absolutní jistotou bez jediné porážky. Z prvního místa ve skupině se šlo do semifinále. Těžký zápas kluci zvládli na jedničku a po výhře se silným soupeřem už byla jistá medaile. A FINÁLE... Soupeřem jeden z nejlepších týmů Německa, absolutní favorit, vítěz loňského turnaje, který prošel turnajem také bez jediné porážky. Naši kluci je přehráli s jistotou, výhrou 5:2, která znamenala absolutní vítězství v turnaji.
Sedm zápasů, sedm výher. Zlatooooo! Zlato vezeme do Ďáblic, tohle je nádherný úspěch našeho malého venkovského klubu.
A kdo jsou ti naši malí hrdinové? Kluci z ročníku 2006 – Šimon Sýkora, Ondřej Kafka, Filip Hladík, Lukáš Maška, Michal Košťál, Marek Veselý, Roman Černý a Jakub Šejnoha.

Protože velkou zásluhu na úspěchu mají vždy trenéři, přinášíme rozhovor s trenéry ročníků 2006 a 2005, Michalem Kafkou a Dušanem Sýkorou.

Vaše první pocity?
M.K. Neskutečná euforie! Velká radost! Najednou vidíte, že to všechno má smysl. Tolik času na úkor rodiny, na úkor volného času, ale teď to do sebe zapadá. Kluci předváděli všechno, co jsme je ty roky učili...
To všechno za báječné atmosféry, s báječnou partou kluků, kteří se u toho celou dobu prostě jenom bavili!
D.S. Celý turnaj nám chodili gratulovat trenéři z jiných týmů, jak jsou kluci šikovní, jak jsou individuálně fotbalově vybavení, jak to jako děláme? Každý zápas kluci přehrávali soupeře s velkou jistotou a opravdu nešlo o lehké soupeře! Ten pocit, když celý tým hraje výborně. A to jsme několik šikovných kluků museli nechat doma. Ve finále jsme porazili nadupaný tým, který si jezdí pro první místa po celém Německu, zatím neměli konkurenci. A s náma prohráli 2:5.! To bylo slziček v poraženém družstvu...

Co jste říkali klukům po turnaji?
D.S. Aby si tohle zapamatovali, že pro tyhle pocity děláme fotbal. Proto vstáváme v neděli ráno, proto trénujeme často v dešti a zimě. Právě pro tenhle pocit vítězství, když si jdete pro ten pohár na hřišti, kde vám tleská 120 kluků.
M.K. Stačilo se jenom dívat, ta radost, ty jejich oči, když se po finálovém zápase objímali a skákali. Kluci už chápou, věděli, že tohle vítězství je cenné, že něco dokázali. Vítězství je krásné, ale to jak výborně hráli, to je pro trenéry nejvíc.

Co byste si popřáli do budoucna?
D.S. Aby se tým udržel, aby naše cesta, kterou s Michalem jdeme, ještě chvíli trvala. Máme velké výzvy před sebou, nějaký směr, kluci se musí ještě hodně učit... To samozřejmě mluvím o celém kompletním týmu, který dneska čítá 24 fotbalistů! Hlavně ať to kluky baví...
M.K. Aby zůstala tahle báječná atmosféra, kluci jsou výborná parta a dohromady to prostě sedí, ještě nějaký zahraniční turnaj bychom mohli navštívit. Aby se nám kluci nerozutekli hned do velkých klubů, protože hodně z nich na to jistě má. Ať nás to všechny pořád baví...