Takto a podobně zněla slova ďáblických rodáků, šedesátníků, kteří se přišli podívat do statku a prošli si 19. září 2015 naučnou stezku. Jinak se po dlouhá desetiletí usedlosti Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou neříkalo. Tato místa byla jen hospodařícím státním statkem. Církve a řády byly v socialistické éře naší země perzekuovány. Sedmdesátníci a starší vzpomenuli na „ranní nástup“ zaměstnanců statku na dvoře, kdy se rozdělovala práce pro ten den. Chodilo se po udusané zemi, chodilo se blátem.
Já jsem do Ďáblic přišla v roce 1975 a pamatuji pana Františka Tichého, posledního kočího, který s párem koní rozvážel po obci hnůj ze stájí statku ďáblickým zahrádkářům. V rozhovorech, které jsem měla při přípravě naučné stezky, jsem se od pana Kmínka, nájemce statku a polností, dozvěděla řadu informací. Pamětníci, s nimiž jsem ve vstupu do usedlosti řádu hovořila, také vzpomínali. A byli to hlavně oni, kteří přijali pozvání a posadili se do maličké improvizované čajovny, z nápojového lístku si vybrali čaj, popíjeli jej a hovořili. Čajovna se stolečky, ubrusy i květinami byla dílem B. Tranové a T. Dohnalové. „Čajovnice“ nabízely i moučníky, které upekly laskavé sousedky. V krásném sobotním odpoledni muži všeho věku okukovali veliké stroje, kterými se dnes pole obdělávají. Vše se vyvíjí. Někdy k dobrému, někdy ke zlému. Z myšlenek pana Kmínka připomínám jednu, se kterou jsem se ihned ztotožnila: Nesmyslně obrovské lány obhospodařuje technika, kterou obsluhuje jen málo pracovníků. Ze svých platů však musíme podporovat nezaměstnané...
Občanům, kteří by chtěli zavzpomínat na dobu před 50 a více lety, mohu přislíbit, že Spolek pro Ďáblice spolu s komisí letopiseckou uskuteční setkání, kde se bude vzpomínat. Možná, že nějakými fakty doplníme i kroniku. Pozveme samozřejmě i mladší občany Ďáblic, rodáky i obyvatele, kteří cítí potřebu být ve vztahu s minulostí bývalé vsi Ďáblice, byť se do naší městské části přistěhovali teprve nedávno.
Touto cestou bych i za Barbaru Tranovou a Tatjanu Dohnalovou chtěla poděkovat všem, kteří nám pomohli uskutečnit náš nápad – seznámit občany s jádrem historické části Ďáblic a dopřát jim posezení v příjemném prostředí čajovny na kraji usedlosti řádu Křižovníků.
V roce 2016 můžeme znovu uspořádat sousedské slavnosti a rády mezi sebe přijmeme sousedy, kteří se k nám chtějí připojit, mají potřebu spolu něco vytvořit a prožít.

Milada Stroblová