Můj známý si skřípnul první článek ukazováku pravé ruky mezi dveřmi. Jeden steh na ráně a znehybňující dlaha. Po 4 dnech mu lékařka dlahu z prstu odebrala. Byl zmaten. Prst, ač si ho stále hlídal, hned první den zavaděním o šaty dal o sobě vědět, že je opravdu zlomen, jak zobrazil rentgen. Známý byl měsíc v pracovní neschopnosti. Přesto však každou činnost rukou musel provádět vědoměji, aby o prst nezavadil, neohrozil srůstání tkání. Neměl jistotu, zda bez dlahy tkáně vůbec srůstají. Po několika měsících, když mi svoji příhodu vyprávěl, už věděl, měl ohmatané, že prst opět zcela funguje. Se zářícíma očima mi sděloval: „Tělo je za určitých okolností samoopravitelné. Buňky kosti se spojily v celek, nervy a další poškozené tkáně se opět funkčně propojily. To je úžasné.“
Jak zlomený prst v mé mysli souvisí s odchodem pana prezidenta Václava Havla? Sledovali jsme pohřební obřad v katedrále sv. Víta. Josef Abrhám zde citoval z Knihy Jób (Starý zákon): „Ve svém těle spatřím Boha. Já ho sám spatřím.“ Věděla jsem, že tento prožitek mi můj známý svěřil. Poznal Boha ve svém těle. Já byla poctěna účastí v jeho radosti z tohoto setkání, souběhu radosti a prožité bolesti... Která nemocnice, podnikatelský subjekt učiní tak úžasný čin s nulovými náklady? ...Na místě je úcta k tomu, co nás převyšuje...
Na prahu roku 2012 přemýšlím. Na zeměkouli žije prý asi 7 miliard lidí. Podle přírodovědců Země může dát kvalitní život pouze 2 miliardám. Jak dál? Mám za to, že vyspělé země budou muset přehodnotit měření kvality života podle růstu ekonomiky. V časopisu Kraus v rozhovoru říká prof. Tomáš Halík: „Ještě vážnější než ekonomická krize je vyčerpání kapitálu důvěry – důvěry v demokratický systém, v politiku jako takovou a v typ civilizace, ve které žijeme.“
Jak dál v Česku, jak dál v Ďáblicích v roce 2012?

Milada Stroblová