Když se Václav Havel týden před svojí smrtí setkal s dalajlámou, poznamenal, že někteří čeští politici jsou z návštěvy tibetského duchovního vůdce nervózní. Dobré vztahy s Čínou se ve světě politiky cení víc než jasná a pravdivá slova. 10. března si lidé na různých místech naší vlasti již tradičně připomenou osud těžce zkoušeného národa. U příležitosti dne Tibetu proběhnou četná setkání a pořady věnované svébytné tibetské kultuře. Na řadě radnic vyvěsí tibetské vlajky. Již podruhé zavlaje tibetská vlajka také na ďáblické radnici. Co nám připomene? Především počátek povstání Tibeťanů proti čínským okupantům z roku 1959. Není to hezký obraz. Ti z Tibeťanů, kteří nebyli zabiti přímo při potlačování povstání, byli přinuceni účastnit se převýchovných shromáždění, na nichž se museli přiznat k neexistujícím zločinům. Poté následovalo bití a mnohdy poprava. Uvěznění umírali hladem, zimou a nemocemi. Ženy, dcery a mnišky byly znásilňovány. Dětem byly do rukou vkládány pistole, aby ranou do týla zastřelily své rodiče. Mniši byli nuceni k pohlavnímu styku s prostitutkami. Ti, kteří odmítli, byli ukřižováni. Jiní byli přinuceni pojídat výkaly a poté byli poléváni petrolejem a zapalováni. Jejich mučitelé se jim vysmívali: „Kde je ten váš Buddha?“ Od těchto stěží představitelných ukrutností a totální degradace lidství uplynulo pouhých 53 let. Během následujících desetiletí, zejména v době takzvané kulturní revoluce, prožili leccos z hrůz, které předtím připravili Tibeťanům, také sami Číňané. Tehdy se možná mnozí z nich ptali: „Kde je ten náš Buddha?“ Čína se od té doby změnila k nepoznání, pod nablýskanou slupkou materiální prosperity však stále dřímají běsy minulosti. Je dobře, že odpor proti přetrvávající čínské okupaci Tibetu dnes ztělesňuje především dalajláma, postarší muž, jehož jedinou zbraní je vnitřní pokoj a přívětivý úsměv. Utrpení v životě člověka, jak vedle Buddhy učili mnozí další velikáni ducha, je i bez našeho přičinění víc než dost. Předtuchou jara prosycený vzduch, modř oblohy, slunce. Na tomto pozadí zavlála minulý rok poprvé na naší radnici tibetská vlajka. Jakou scenérii přichystá letošní 10. březen, nevíme. Jedno je však jisté: tibetská vlajka bude znamením toho, že se svět neřítí do propasti zapomnění a lhostejnosti. Pro některé bude připomínkou, pro jiné nadějí.
Dušan Andrš